Rozhovor pre Forbes - Léčba spánkem

Zdieľať na  

Teraz sa nachádzate: Úvod | Aktuality | Rozhovor pre Forbes - Léčba spánkem

Rozhovor pre Forbes - Léčba spánkem

Proč rozjet firmu v krizi a začít v padesáti nový život?

Když ve svých 50 letech skončil s prestižní kariérou bankéře a během finanční krize založil vlastní firmu, netušil, jestli tenhle riskantní krok vyjde. Věděl ale, že potřebuje změnu. Dnes už je jasné, že rozhodnutí, nad kterým jeho okolí kroutilo hlavou, bylo správné. František Hlaváč vybudoval silnou obchodní a distribuční síť italských prémiových matrací Magniflex v Česku, na Slovensku a loni vstoupil i do Polska. A Čechy učí, že tvrdá není vždy dobrá.

Původní profesí jste bankéř, co jste přesně dělal?

Vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou. Vždy mě fascinovalo komerční bankovnictví. Po škole jsem nastoupil do Československé státní banky v Chebu, odkud pocházím a za dva roky přešel do centrály v Praze. Tam mě zastihla revoluce, státní banka se dělila na komerční banky a já měl transformovat Komerční banku. To byl můj největší úkol, přeměnit moloch na banku západního standardu.

Co se stalo potom?

Přišla spousta nabídek zahraničních bank. Nastoupil jsem do rakouské Creditanstalt, kde se mi moc líbilo, za čas ji koupila BankAustria a tu později německá HVB. Byla to zvláštní situace, když se najednou změní majitel a náhle pracujete pro někoho jiného. Na starosti jsem měl oba projekty integrace a oba se podařily. Později jsem nastoupil do americké Household, kde jsem poznal americký tah na branku a jejich přístup, že nejsou problémy, ale výzvy. Byla to skvělá škola, dodnes na to rád vzpomínám, jenže Household pak koupila HSBC, změnilo se vedení a my si nerozuměli. Takže jsem dal v 50 letech výpověď a rozhodl se, že začnu podnikat. 

Jak jste to prožíval?

Těšil jsem se na něco nového. Ale je fakt, že okolí moc nechápalo, proč jsem se vzdal prestižního místa, pozice v představenstvu, vysokého platu, asistentky i služební audiny. Místo toho jsem začal od nuly a rozvážel matrace. Já ale viděl kamarády, kteří zakládali firmy po revoluci a teď si je řídili sami, kdežto já dělal pořád manažera.

Věděl jste hned, co budete dělat dál?

Ne tak docela. Vybrat si, co budete dělat, je asi nejtěžší věc v životě. Rozpracoval jsem si na 12 idejí, co bych mohl dělat. Od IT, vzdělávání až po obchod. Ten mám hrozně rád, ale musí být etický a také jsem věděl, že bych prodával jedině něco zajímavého, nějaké prémiové produkty s patenty.

Jak jste se od 12 nápadů dostal zrovna k matracím?

Byl jsem se na jednání v italské rodinné firmě Magniflex v Pratu u Florencie a neuvěřitelně mě okouzlili. Jejich tradice, hrdost rodiny na firmu, kterou vybudoval otec a dnes ji řídí jeho tři synové. Vyvážejí do sta zemí světa, spolupracují s univerzitami, vyvíjejí výrobky ve spolupráci s lékaři, mají zdravotní patenty. Spánková regenerace zažívá ohromný rozmach. Navíc tahle firma nebyla ve střední a východní Evropě, takže pro mě bylo zajímavé, že bych mohl začít od nuly a vybudovat sám distribuční síť.

Nabídl jste jim to a byznys se rozjel?

Nebylo to tak snadné. Podle nich bylo ještě moc brzy na to, aby šli do střední a východní Evropy.

Proč?

Říkali, že máme typický porevoluční syndrom – se moc orientujeme na věci, které jsou vidět. Koupíme si mobil za 20 tisíc nebo drahé auto, ale o naše tělo nepečujeme. Koupíme si klidně matraci za pět tisíc a nezajímá nás, že v ní jsou škodlivé látky. Což se mimochodem pořád děje. V některých firmách do matrací lisují odpadní materiály. Naopak Magniflex si zakládá na tom, že nechává své výrobky testovat v Německu, že neobsahují zdraví škodlivé látky. Všechny výrobky jsou také vhodné pro alergiky. Nechali mě do toho nahlédnout a já se tam cítil tak dobře, že jsem je přesvědčil, proč to může fungovat i u nás.

Je v něčem podnikání s Italy specifické?

Italové jsou skvělí lidé, fascinují mě jejich emoce, láska k životu, neuvěřitelná kreativita a cit pro design. A také to, jak jsou zapálení pro své rodinné firmy. Když jsme začínali, poslali nám o dvě matrace víc. Kolega říkal, co s tím? No co, napsal jsem jim, že poslali o dvě víc. Pak se to stalo ještě jednou, tak jsem jim zase napsal, že tam jsou dvě matrace navíc. A když jsem k nim potom přijel, řekli mi, že to byl test a že jsem teď členem jejich rodiny, protože mi věří. To zavazuje. Začali jsme budovat tu rodinu i tady.

Jak se vám podařilo překonat porevoluční syndrom, před kterým vás varovali Italové?

Šlo to dobře, protože přeci jen jde o zdravý životní styl, na který tady slyší čím dál víc lidí. Chtějí se cítit dobře. A přesně to může zdravý spánek poskytnout. Spousta zdravotních problémů a únavy vzniká totiž tím, že špatně spíte. Jsme na příliš tvrdé nebo proleželé matraci a nenecháme tělo zregenerovat. Když budete mít krásnou drahou postel a špatnou matraci, tak se dobře nevyspíte. Když ale budete mít skvělou matraci, tak ji klidně můžete dát na palety a bude se vám spát skvěle. Důležité je třeba to, abyste se celou noc neotáčeli.

To je problém?

Je, protože pak není spánek vydatný. Mozek při spánku regeneruje a když mu třeba pata hlásí, že jí hrozí proleženina, musí se mozek zapnout a vydat signál, aby se noha posunula. Takových mikroprobuzení je za osm hodin spánku běžně okolo 80. To je deset za hodinu. Takže co šest minut vytrháváme mozek z hlubokého odpočinku. Spolupracujeme se spánkovými laboratořemi a je dokázané, že na našich matracích se sníží počet otočení na dvacet. Znamená to mnohem hlubší a vydatnější spánek.

Má český trh nějaké specifikum?

U nás, a i čím jdete dál na východ, tím víc mají lidé představu, že čím tvrdší matrace, tím lepší. Jenže to není pravda. Matrace musí tělo nechat uvolnit. Na příliš tvrdé se bortí páteř a jak ji svaly drží, probudíte se ráno se ztuhlým křížem nebo krkem. Lidé tady spí na tvrdých matracích a diví se, že je bolí záda. I proto je náš byznys hodně založený na poradenství a když přijde zákazník, ptáme se nejdřív, jestli má nějaký zdravotní problém.

Chtěl jste prodávat výrobky s patenty, čeho se v případě matrací týkají?

Máme třeba matraci, která prokazatelně pomáhá lidem trpícím bolestmi zad. Vyvíjeli jsme ji šest let s profesory z Univerzity of Zaragoza. Jednoduše řečeno při spánku jemně natahuje páteř a uvolňuje meziobratlové ploténky. Díky tomu pomáhá navracení vyhřezlých plotének, zpomaluje proces sesedání páteře, pomáhá při skolióze a uvolňuje skřípnuté nervy. Máme také matrace s aloe vera pro lidi s citlivou pokožkou, nebo takové, do kterých přidáváme extrakt ze slézu lesního pro lidi, kteří trpí na záněty. Když si na matraci lehnou, zahřeje se a tím se uvolňuje sléz, který prokazatelně působí proti zánětu. Máme i matrace pro děti se skoliózou nebo pro ženy během klimakteria se speciální gelovou pěnou, která se pomaleji zahřívá a dokáže tak vyrovnat návaly horka.

Firmu jste zakládal v krizi v roce 2008, nelitujete toho načasování?

Vůbec ne. Bylo to skvělé v tom, že v krizi neuděláte chyby, nezadlužíte se a nepřeženete investice. Nutí vás to chovat se racionálně. Byla to dobrá doba pro rozjezd byznysu. Prodal jsem tehdy byt v Praze a začal s šesti miliony korun. Po dvou letech jsme začali vydělávat v Česku a já se brzy chtěl vrhnout i na Slovensko. Otevřeli jsme pobočku v Bratislavě a vypadalo to, že to půjde dobře. Pak jsem ale měl úraz a skoro na rok vypadl z provozu. To byla asi největší krize, kdy jsme hodně prodělali a se ženou jsme tehdy zvažovali, že prodáme náš dům, abychom splatili úvěry. Nakonec jsme to ale ustáli a na Slovensko se zase vrátili.

Loni jste vstoupil i na polský trh. Máte ambice jít ještě dál?

Polsko je velká výzva. Uvažovali jsme i o Rakousku a Německu, ale je potřeba jít postupně, neuspěchat to a na nové trhy vstupovat s úctou. Teď do toho navíc zasáhla pandemie korony, tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Zatím ale sledujeme, že se lidé do obchodů zase vrací, což je skvělé.

A jak se daří Magniflexu v Itálii? Jak na ně dopadla koronakrize?

Bylo to těžké. Všechno zavřené a ve firmě šili místo matrací roušky. Teď se postupně zase všechno vrací. Je tam ale vidět kouzlo toho, že jsme rodinná firma, která myslí dlouhodobě a dívá se zase dopředu a udržení firmy je pro ni strašně důležité. A já to vidím taky tak.


Publikováno: 11. 6. 2020
Pre vyhodnocovanie návštevnosti webových stránok a optimalizáciu marketingových aktivít využívame cookies. Používaním našich webových stránok s použitím cookies súhlasíte. Viac informácií
SÚHLASÍM